Dneska zase něco napíšu!

Mnozí ještě budou pamatovat Burešovu hlášku „zítra asi něco koupím!“ kdy pak následně koupil mediální skupinu Mafra s jejím známým produktem „MF Heute“.
Dnes ovšem nic kupovat nebudeme, přinášíme jen opět trochu osvěty a edukace do stále kalných vod prodeje a nákupu motorových vozidel.

„ Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítra“
Přestože ve skříních stále chrastí kostlivci rozpracovaných a nedokončených věcí, pusťme se do toho!

Stále nekončícím příběhem je „úprava tachometrů“ – tedy dnes již nezákonné snížení stavu indikované odometrem na palubní desce.
Vše nyní pokračuje dál trochu odlišnou formou – už jsme se dokonce dočetli o podnikavém chlapci, který tenhle byznys dělá na plný úvazek s tím, že na stočený tachometr vystaví i potvrzení o tom, že na klientově autě vyměnil přístrojový panel.

Pan poslanec Kolovratník (hnutí Igen) pod průhlednou záminkou „boje proti stáčení“ navrhuje nově drastické poplatky za převod vozidel s emisní třídou Euro 4 a horší. U emisně nejhorších vozidel by snad mělo jít až o 25 tisíc Kč.
Inu, je to asi jen polovina měsíčních poslaneckých „náhrad na dopravu“ a na chudý lid patří přece přísnost!
Všechno jede dál, neboť „při tanci nesmi byt prostoje a hrat sa musí aj na levne nastroje“.
Zkoumám stále názory zmíněného týpka a mohu si hlavu ukroutit.
Chtít sahat takto brutálně do kapes lidem, kteří si nemohou (nebo ani nechtějí) koupit poslední model nošovického rodinného kombíku s argumentací, že „většina dovozových ojetin je stočená“ nesvědčí ani tak o potřebě odborné psychiatrické pomoci pro zmíněného takypolitika, ale zřetelně tu zasmrdělo lobby výrobců aut. Představy o „narovnávání podnikatelského prostředí“ jsou obecně ve zmíněné sektě mnohdy značně zvrácené..
Zjevně není žádoucí kupovat auto na 10 či více let užívání, když montovny chrlí denně tisíce nových vozů.

Mimochodem – výběr slušného ojetého vozidla je čím dál tím větší problém!
99 % našich klientů nezajímá počet barev podsvícení přístrojového panelu či hlasové ovládání druhu „Mercedesi, pusť nějakej ten hip – hop“ ale chtějí spolehlivé a v mezích možností bezpečné vozidlo pro každodenní užívání s rozumnými náklady na provoz a údržbu.

Takřka ukázkový příklad nalezený naprostou náhodou dle zmínky někde na webu…Audi A 4 Avant (alébrž combi) – dovoz Itálie.
Tam je vždy třeba zvýšené opatrnosti, ale v případě první zjištěné inzerce je nejspíš vše v pořádku a požadovaných 190 tis. Kč je cena příjemná… Ale pozor, stav kilometrů cca 340 tisíc znamená v české realitě, že vozidlo je na trhu v podstatě neprodejné ani za tuto cenu.
Je to prostě tak, popravdě řečeno ani my bychom si auto s tímto nájezdem nekoupili, snad jedině v případě osobní znalosti celé předchozí servisní historie vozu, která by musela být určitě nadstandardní.

Co se v podobných případech stane dál?
Lze očekávat, že vozidlo posléze zakoupí kšeftař.
Ne prodejce ojetin, ale kšeftař, v tom nejhorším slova smyslu.

Nechá poopravit případné kosmetické vady a hlavně – nechá „upravit“ stav kilometrů, ovšem za předpokladu, že vozidlo ještě neprošlo českou STK.

Jakmile je tato příprava dokonána, vozidlo protáhne stanicí technické kontroly a v záznamech databáze www.kontrolatachometru.cz se zaskví „příjemnější“ stav nájezdu km – vždy do 200 000.

Výsledkem celého procesu je pak něco takového:

V tomto okamžiku už databáze stavu km sbíraná v STK zájemci o koupi nepomůže, ale ještě se dá věc před dokonáním podvodu podchytit.

Konkrétně u italského vozidla lze při troše štěstí zdarma vstoupit na italské stránky „il portale de la automobilista“ a ověřit stav km na poslední technické kontrole v Itálii.
Pokud si ovšem Luigimu, který záznam na italské technické kontrole provádí zrovna chce a stav km do příslušného políčka klepne.
Občas se tam totiž zaskví oblíbená nula.
Abychom však Luigimu nekřivdili – může jít i o technickou chybu v databázi…

K náhledu je zde potřeba jediný údaj – původní registrační značka v Itálii.
Tu zjistíme ideálně z původního italského technického průkazu, často bývá uvedena i v servisní knížce.
Má-li vozidlo „dokonánu“ českou STK a již vyhotoven český technický průkaz tj. italský průkaz spolu s odhláškou vozidla v Itálii už leží někde na úřadě, pak ještě není nic ztraceno.
Poctivější český úředník či úřednice zapíše občas do poznámek v českém TP „Dovoz Itálie, původní registrační značka xxxxx“. Lze to občas zahlédnout, ale tento záznam je spíše unikátní…
Také se lze pozorně rozhlédnout přímo ve vozidle při návštěvě prodávajícího, mnohdy jsou tam ponechány účty a faktury o údržbě (pochopitelně projdou kontrolou prodejce a zůstanou jen ty, co nepovažuje za „nebezpečné“).
Tam hledejte slovo „TARGA“ což v italštině znamená registrační značka a následně využijte zmíněného italského portálu. Často je najdete i v servisní knížce, pozorně se podívejte i na visačku na klíčích – bývá tam mnohdy napsána fixem ještě z italského bazaru.

V úvahu též připadá rychlá kontrola VINu na www.sdruzeni-sova.cz
Už tato základní kontrola (bohužel, její spolehlivost je často diskutabilní) může lecos napovědět…

Další možností je vytisknout si inzerát a navštívit nejbližšího dealera značky (v tomto případě Audi), slušně tam zaklepat a požádat o náhled do jejich servisní databáze.
Nepočítejte však s nějakou velkou vstřícností „na telefon“ – prodejce vás nezná a neví, zda nejste třeba právě ten kšeftař, který ověřuje „kam až může nechat stočit“ uvedené vozidlo, koneckonců v této chvíli ještě nejste vlastníkem vozidla, v Německu máme ten „Datenschutz“ a VIN kód je tam prý považován za „osobní údaj“.
Jestli je pak „osobním údajem“ i výrobní číslo vaší automatické pračky je věcí ke dlouhé debatě…

Pozdravte tedy při vstupu, pohovořte s technikem u stolečku a většinou se dozvíte, co vědět potřebujete.
Za poskytnuté informace pak alespoň slušně poděkujte, ostatní je na vás.
Balík kafe lze považovat se adekvátní protihodnotu...

Při troše štěstí budou údaje o nějakém km proběhu uloženy i v databázi CEBIA na www.zkontrolujsiauto.cz – zde už jde o službu placenou a mnohdy moc nevíte, co se za pětistovku vlastně dozvíte.
U dovezených aut to mnohdy nemá ani smysl, je-li prvním záznamem stav z české STK po dovozu.
V tomto konkrétním případě je však k dispozici údajů zjevně dost, tady se „ušetřená“ pětistovka kupujícím příliš nevyplatila.

Tento příspěvek si opravdu neklade za cíl vytvoření nějaké „kuchařky“ ve stylu „Jedeme pro ojetinu do autobazaru“.
Případné připomínky či dotazy k textu směřujte do komentářů či na kontakt uvedený zde na webu, nesmyslné vůbec nepište.