Dobrý den, děláte posudky na vady vozidel…?

Už v této chvíli zpozorním a čekám, co bude.
Výhodné nákupy „lehce ojetých vozů z Německa po důchodci“ či „auta z operáku“ udržovaná v minulosti bičem jsou stále na scéně.
Není důvod volajícího hned utnout, občas se vyskytne případ, kdy je vhodné či možné pomoci lidem s problémem.

Tentokrát zánovní Dacia LPG, už tato samotná kombinace rozsvěcí varovné světélko.
A další vývoj konverzace v tomoto názoru utvrzuje.

„Auto je v záruce, řešte to nejprve s prodejcem nebo jiným autorizovaném servisem Renault/Dacia.“
„A kolik by stál váš posudek?“
„Podle pracnosti, musel bych k vám dojet 150 kilometrů, projet to, stáhnout si diagnostiku, prohlédnout ideálně na zvedáku.
Počítejte od 10 tisíc výše, pokud bude možno nějaké závady najít. Pokud je auto OK respektive neprojevují se popisované závady, pak cestovné kolem 2 tisíc bo vlakem k vám nepojedu plus položku, které říkám „výjezd“ – minimálně 2 tisíce, podle času který tam strávím…2 hodinky je skutečné minimum.“
„Aha, to je dost, ne..?“
(Tuhle větu pán odposlechl asi z filmu „Vrchní prchni“)
„Když myslíte…víte, tohle už většina  kolegů nechce dělat, není to ekonomicky zajímavé, lidi mají pocit, že za dva nebo tři tisíce jim znalec napíše obratem ruky elaborát, před kterým pak všichni pokleknou..“

Konverzace nenásilně pokračuje.

Ještě se dozvídám, že pán přede mnou obvolal několik kolegů zapsaných v seznamu znalců až došel (nejspíš podle abecedy) až ke mně.
„Tak jo, já to ještě zkusím u jiné Dacie, vy jste ni zatím poradil nejlíp, ti ostatní mě odbyli…  když tak se vám pak ozvu… A teď už asi skončíme, vy byste po mně mohl chtít nějaké peníze..“
Suše polknu.
Tohle mi ještě nikdo takto neřekl a to jsem vyslechl spousty lidí. Jak mám reagovat?
„Nebojte se, já mám lidi rád a rád trávím čas s jejich problémy, peníze vůbec neřešte, hlavně mě všude chvalte…“
„Tak nashledanou.“
„Nashle, nashle, a hodně štěstí s reklamací!“

(V duchu si říkám – „Hodně štěstí s tém pertinaxem..“ (Jáchyme hoď ho do stroje)