Vozíky za bicykly
Jedním z pilířů svobodné společnosti by měl být princip „co není (zákonem či vyhláškou) zakázáno, je dovoleno“. Jak to probíhá v praxi, kdy armáda docela slušně placených zákonodárců a úředníků vymýšlí a aplikuje často zmatené a nedotažené formulace, lze vidět mj. na problematice vozíků k jízdním kolům, ve kterých rodiče přepravují svoje ratolesti.
Zmíněný problém řeší naši nejpovolanější – poslanci Parlamentu ČR, kteří opět „doplňují“ (tj. dále zaplevelují) zákon 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích.
Snad nejvýstižněji vše objasní výklad pracovníka Ministerstva dopravy z roku 2008 (který zcela drze přebírám z webu Městské policie v Rosicích (v plném a neupravovaném znění – což prý mohu a doufám, že za to nebudu plísněn…) a mojí reakce otištěné jako komentář na témže webu.
Zákonodárce nepředpokládal – na to je každý komentář zbytečný…
Pan inženýr Pokorný z MDČR:
Ministerstvo dopravy, odbor provozu silničních vozidel, obdrželo dne 17. března 2008 od Vás dotaz, týkající se přívěsného vozíku za jízdní kolo. K Vašemu dotazu Vám podávám následující sdělení.
Platná právní úprava provozu na pozemních komunikacích přepravu osob, tj. ani dětí, v přívěsném vozíku za jízdní kolo neumožňuje. Obecně je přeprava osob upravena v § 48 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů. V odstavci 5 tohoto ustanovení je uvedeno, že přeprava osob v jiném přípojném vozidle, než které je určeno pro přepravu osob, je zakázána. Určení pro přepravu osob pochopitelně nemůže být skutečností závislou pouze na výrobci či uživateli přípojného vozidla, ale na tom, zda bylo vozidlo pro tento způsob užití schváleno.
Přitom je třeba poukázat také na § 5 odst. 1 písm. a) uvedeného zákona, ze kterého vyplývá, že řidič smí v provozu na pozemních komunikacích užít pouze takové vozidlo, které splňuje technické podmínky stanovené zvláštním právním předpisem. Tím je zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, a jeho prováděcí právní předpisy. Podle § 30 vyhlášky č. 341/2002 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších přepisů, technická způsobilost jízdních kol, potahových vozidel a ručních vozíků nepodléhá schválení a v příloze č. 13 k této vyhlášce se pouze stanoví technické požadavky, které jsou stanoveny především s ohledem na bezpečnost cyklistů a dalších účastníků silničního provozu. Také tento právní předpis vůbec nepředpokládá, že by za jízdní kolo mohl být připojen vozík pro přepravu osob.
Zvláštní pravidla silničního provozu týkající se jízdy na jízdním kole jsou upravena v § 57 a § 58 zákona č. 361/2000 Sb. Zde je upraven způsob jízdy na jízdním kole, věetně podmínek přepravy jiné osoby, kterou však může být pouze dítě mladší 7 let.
Možnost připojení tzv. přívěsných vozíků za jízdní kolo vyplývá z § 58 odst. 6 zákona č. 361/2000 Sb., přičemž takový vozík nesmí být širší než 800 mm, musí mít na zádi dvě červené odrazky netrojúhelníkového tvaru umístněné co nejblíže k bočním obrysům vozíku a je spojen s jízdním kolem pevným spojovacím zařízením. Zakrývá-li přívěsný vozík nebo jeho náklad za snížené viditelnosti zadní obrysové červené světlo jízdního kola, musí být přívěsný vozík opatřen vlevo na zádi červeným neoslřujícím světlem. Také z prvních slov poslední věty uvedeného ustanovení vyplývá, že zákonodárce rozhodně nepředpokládal možnost přepravy osob v takovém přívěsném vozíku.
Z uvedeného je zřejmé, že ani jedno z dotěených ustanovení nepředpokládá možnost přepravy dětí v přívěsných vozících za jízdní kola. Podle názoru Ministerstva dopravy je důvod zcela zřejmý, a je jím především bezpečnost přepravovaných osob, neboť cyklista má velmi omezené možnosti sledování situace za sebou a tedy také velmi omezenou možnost reakce na nepředvídané rizikové situace. Především na rušnějších pozemních komunikacích z toho plyne pro přepravovanou osobu i pro samotného cyklistu vysoká míra rizika.
Ing. Josef Pokorný
ředitel
Odbor provozu silničních vozidel“
Můj komentář:
Pan ředitel nám opět předvedl známý trik státních úředníků ” ani oblečená, ani nahá, ani na kole, ani pěšky…”
Zde vycházím ze selského rozumu a zejména z obecného pravidla “co není zakázáno je povoleno”. To, že “zákonodárce rozhodně nepředpokládal možnost přepravy osob v takovém přívěsném vozíku” nemusí občana vůbec zajímat, čili dle mého soudu lze tato poměrně oblíbená zařízení používat.
Osobně bych však takto svoje dítě nikdy nepřevážel – zejména z důvodu bezpečnosti právě takto přepravovaného dítěte…
Nyní je ovšem situace jiná-naši zákonodárci již připravili příslušnou „bumážku“, takže vše bude brzy v pořádku.