Když si vytáhnete „černého Petra“

Jsou typy vozidel mnohdy „zvučných“ a „premiových“ (rozuměj: předražených) značek, jejichž pouhé vyslovení už nám způsobuje lehké mrazení v zádech.
Jedním z nich je značka Range Rover, prezentovaná často jako kvalitní britská značka, oblíbená i britskou královskou rodinou.

V poslední době jsme se již vícekrát setkali s fatálními kolapsy dieselových motorů 2,0 označovaných „TD4“ používaných ve vozidlech zmíněné značky.
132 kW tedy 180 „koní“ je poměrně značný výkon na „dvoulitr“ (byť to zdaleka není 177 kW u „dvoulitru“ v Jaguaru XF2, jehož mamutí turbo vystavěné „do patra“ je rozměrově blízké zbytku motoru a životnost motoru zjevně nebude valná)
U jmenovaného Roveru se tato častá porucha projevuje již při relativně nízkém nájezdu cca 100 tis. km.
V tomto stavu jsou ojetá vozidla prodávána ještě v relacích vyšších než půl milionu korun a lákadlo zaparkovat si před domem „prémiovku“, která nová stojí nová pověstných „od“ jednoho milionu (RR Evoq) s pár „příplatky“ bez mrknutí o půl milionu více, je pro mnohé lákavá.
Sousedi nepoznají, že je to ojetina a náš sociální status to v ulici výrazně pozdvihne!
Vše je zalito sluncem.

Jednoho dne cestou ze satelitního městečka do velkoměsta za prací se vám rozsvítí kontrolka mazání a vozidlo vypoví poslušnost.
Vy uděláte vše, co je třeba (bez prodlení zastavíte, vypnete motor a necháte se odtáhnout do „autorizovaného“ servisu s černou šelmou ve firemním logu (Land Rover- Jaguar).
Následně se pak dozvíte, že motor je bohužel neopravitelný a náprava situace je možná jen a pouze výměnou motoru za částku téměř srovnatelnou s kupní cenou ojetiny…

Jelikož četnost těchto událostí není statisticky nepatrná, pátrali jsme trochu po příčině.
Je dle dle našeho názoru poměrně obvyklá – velmi „optimisticky“ stanovený interval výměny motorového oleje 34 000 km/2 roky, kdy kilometrický údaj vychází nejspíše z údaje 20 000 mil.
20 000 mil evokuje známý román Julese Verna “ 20 tisic mil pod mořem“, v tomto případě však na pozemních komunikacích.
Při obecně známé náchylnosti dieselových motorů ke tvorbě karbonu (podpořeno výrazně „recirkulací“ výfukových plynů zpět do sání) spolu častým ředěním olejové náplně palivem při regeneracích filtru částic a dalšími rizikovými faktory dochází k degradaci olejové náplně mnohem dříve, než při uvedeném km proběhu.
Karbon v podobě mazlavé hmoty se usazuje zejména ve spodním víku motoru (tzv. „olejové vaně“ ) a postupně ucpává sítko sacího koše.
Olejové čerpadlo překonává větší odpor a tlak oleje v mazací soustavě klesá.
Zdegradovaný olej ztrácí při neúměrně dlouhém výměnném intervalu oleje mazací schopnost olejový film oddělující stykové plochy zejména kluzných ložisek klikového hřídele a ojnic je narušen, dochází ke „tvrdému“ kontaktu, poškození kluzných ložisek a „přidření“ motoru…

Údiv veliký, škoda vysoká.

Ojeté vozidlo je mimo záruku s výjimkou odpovědnosti za skryté vady, vy jste s ním jezdili od zakoupení třeba 3-4 měsíce.
Prodejce bude oprávněně argumentovat, že v době předání vozidla bylo toto v pořádku, auto jezdilo, je ojeté a tudíž částečně opotřebené a tím je dostatečně prokázáno, že v době prodeje nebylo vadné.
Vy jako kupující jste taktéž nic nezanedbali – poslušni dobrých rad z internetových diskuzí jste bezprostředně po koupi zajeli do „autorizáku“ a tam nechali svůj nový luxusní kočár prohlédnout a vyměnit provozní náplně včetně oleje a filtru.
Takový „malý servis“ stojí dnes u značky kolem 20 tisíc Kč.
Tím je však jen potvrzeno to, že vozidlo v době zakoupení bylo technicky v pořádku.

Jak z toho ven?

Pokud se zmíněná situace již přihodila, máte „Smolíka i s Pacholíkem“.
Zároveň důrazně varujeme před opravou někde v garáži která nemá přístup k servisním postupům výrobce, byť by se tvářila „hogo-fogo“.
Sázkou do loterie bude i výměna motoru za použitý, byť jde v podstatě o jedinou ekonomicky a logicky zdůvodnitelnou variantu.
Autorizovaná síť motory vůbec neopravuje a za „raketu“ vám vymění motor za nový. Výhodou bude však záruka na nový motor.

Pak je samozřejmě možná prevence.
Možnosti jsou dvě.
Buď výše uvedenou značku a motorizaci vůbec nekupovat.
Škoda Octavia vám však „sociální status„ “ majitele Landroveru či Jaguaru neposkytne.
Možnost druhá: po zakoupení zajet bez prodlení do schopného autoservisu, který provede výplach olejové náplně pomocí příslušné dostupné chemie, sejme olejovou vanu, mechanicky vyčistí vše, co se v ní nachází, překontroluje stav olejového čerpadla a po sestavení naplní motor čerstvým olejem včetně filtru. Následně s autem ujedete cca 1 tisíc km a olejovou náplň necháte znovu vyměnit.
Dále budete dbát na příští výměnu ne po více než 30 tis. km, ale budete motorový olej měnit nejpozději po 15 tisících km.
Značnou finační ztrátu vlivem přidření motoru tím sice zcela nevyloučíte, ale její pravděpodobnost maximálně omezíte.

Děkovat netřeba.
Není zač.