Poučení z chyb
Každý někdy chybujeme, důležité je se však z těchto chyb poučit.
Před více než rokem jsem řešil technický problém se Škodou Octavia, která byla předmětem sporu (zda byla či nebyla tzv. „stočená“) a postupoval jsem podobně, jak je to v těchto případech.
Zájemci jsem sdělil, že se na vozidlo podívám a když zjistím markanty úpravy stavu km tak uhradí ceníkovou položku „výjezd znalce“ – a věc končí.
Zájemce byl totiž ten, kdo údajně měl autu v minulosti nechat tachometr „vylepšit“.
Dohodli jsme se po prohlídce vozu, že vypracuji posudek o celkovém technickém stavu se zaměřením na ověření skutečného stavu kilometrů za smluvní cenu, kterou jsem považoval za přiměřenou.
Kromě první prohlídky u klienta, zkušební jízdy a návštěvy spolupracujícího autoservisu (jen tohle cca 3-4 hodiny) jsem s malým časovým odstupem provedl ještě jedno doplňující zkoumání – ale to už není podstatné.
Vzhledem k tomu, že klientův advokát byl ve věci zjevně „poněkud slabší“, doporučil jsem následně i zkušeného advokáta znalého problematiky.
Tomu jsem ještě zavolal o co jde a že už je znalecký posudek hotov, takže může věc „spustit“.
V průběhu zpracování posudku došlo k navýšení rozsahu práce, ukázala se potřeba stanovit ještě cenu vozidla ke dvěma datům a vyjádřit cenový rozdíl, takže jsem klientovi navrhl mírnou úpravu ceny – šlo o „neskutečné“ a doslova likvidační 3 nebo 4 tisíce korun.
Reakce byla samozřejmě vlažná: „Mě už to stálo peněz“ a tak, samozřejmě jsem odvětil, že navýšení je způsobeno dalšími pracemi a že když už nic, tak bez mé spolupráce by se věc pro něj stala dále nejspíš neřešitelnou.
Nakonec kompromis – „Doplatím vám dva tisíce, až se věc začne projednávat u soudu“
Věc se samozřejmě k soudu dostala, mezitím byl zpracován i revizní posudek renomovaného znaleckého ústavu, který potvrdil posudek můj v plném rozsahu.
A tak mě napadlo zvednout telefon a připomenout se s těmi „drobnými“…
Překvapení doslova „nelíčené“.
„Ano, byli jsme tak domluveni ALE já jsem si myslel, že až vás jako předvolají k tomu soudu, víte já jsem teď musel zaplatit zase advokátovi a mě už to stálo fakt moooc peněz a stejně nevím, jak to nakonec dopadne...“
Týjo, to je snad sen, ne?
Bavíme se stále o DVOU TISÍCOVKÁCH, věc jsem se pokoušel řešit jen proto, že jsem si náhodou vzpomněl.
I předání kauzy jinému advokátovi na moje doporučení mělo svoji hodnotu, když už úplně pominu „vícepráce“ na posudku.
Slušně jsem se tedy rozloučil a věřím, že se s dotyčným pánem už nikdy nepotkám.
Update září 21 : pán se ozval se žádostí o nějakou další konzultaci ve věci.
Sdělil jsem mu, že vše jsem již podal písemně ve znaleckém posudku, soud si dodnes nevyžádal žádné vysvětlení či doplnění a že i vzhledem k jeho dosavadnímu přístupu k věci jakožto statutárního zástupce již dříve odsouzené právnické osoby s ním už nic dál řešit nehodlám.
Vážím si každého klienta, neboť mi většinou platí za práci i nějaké peníze, ale občas nezbývá, než řídit se podle věty „Jak vy k my, tak my k vy!“