Pojišťovny…

Často se stává, že klient má problém s plněním od pojišťovny.
Kupodivu nejen z titulu „povinného ručení“ (POV) ale často i z havarijního, které si docela draze platí právě k pokrytí rizika drahé opravy po event. nehodě.
„Standardem“ pro práci pojišťoven je nyní manévrování s cenou opravy a náhradních dílů. V poslední době snad není případ (aspoň tedy z těch, o kterých víme), kdy by pojišťovna „nelaborovala“ s cenou plnění a nesnažila se je klientovi pokrátit…

Modelový případ z nedávné vlastní zkušenosti:

Při vyjíždění na vozovku z plochy podélného parkování jsem (vlastní vinou) lehce narazil do projíždějícího vozidla. Na mém vozidle Ford Focus poškození pravé přední části nárazníku, kryt mlhovky, pravý přední světlomet. Na vozidle poškozeného (VW Golf) lehce „chycený“) levý zadní blatník.
Sepsán protokol o nehodě, telefonicky nahlášeno poškození (z POV u Generali Česká), uznáno zavinění, vše řádně zdokumentováno a nahlášeno. Poškozený se pak ozval, že všechno běží a už má domluvenou opravu.
OK.
Uvědomil jsem si pak, že na POV svého vozidla mám uzavřeno i „mini“ havarijní pojištění na drobnější škody se spoluúčastí 1000,-Kč.
Nahlašuji novou pojistnou událost.
Obratem se ozývá likvidátor, oznamuje jaké dokumenty mám dodat a prostřednictvím odkazu do aplikace poškození fotím a odesílám vše potřebné.
Líbí se mi rychlost a efektivita postupu, s prací a rychlostí likvidátora jsem spokojen.
Chtěl bych likvidaci rozpočtem, zdá se mi to dobré a mám za to, že jsem schopen si pak opravu zajistit sám, protože vzhledem ke svému povolání mám v oblasti autoopravárenství mnoho kontaktů a možností.
Nechytračím, jen chci finanční plnění z pojistky odpovídající vzniklé škodě s ohledem na limit pojistky a z toho si uhradím opravu.

Druhý den volá likvidátor : „Tak jsem vám to spočítal – přední nárazník na výměnu – je prasklý, pravý přední světlomet poškozený na výměnu, výměna krytu mlhovky…dělá to bez spoluúčasti 20 400 korun, souhlasíte?“
„To by asi bylo OK, díky, to se mi zdá odpovídající…“
„Tak já to předám na likvidaci, odečtou vám spoluúčast a ozvou se vám…“

Druhý den telefonát z dalšího oddělení…„Víte, kolega likvidátor nevzal v úvahu cenu dílů druhovýroby„.
A sakra, už je to tady... „Víte, tady vidím přední nárazník od firmy Stahlgruber za 1650 Kč….“ a světlomet z Auto Kelly… musel jsem vám to přepočítat…“
„No, a myslíte, že ten nárazník půjde vůbec dopasovat?“
„No, popravdě těžko, ale když mi dodáte fakturu na vaše jméno, že jste si ho koupil ve Fordu, tak vám to do výše ceny originálu dolikviduju…to plnění tedy berte jako zálohu na opravu…“
„No a kolik vám to teda vyšlo?“
„9072 korun“

Tak tohle je opravdu sen, který chcete zažít každý z vás…
Volám známému majiteli autoservisu.
„To já znám, vys*r se na to, zavez to do Fordu, řekni jim, jestli se vejdou do těch dvaceti tisíc a nech je to opravit, opravu zaplať a fakturu pak pošli na pojišťovnu. Já už u sebe v servisu pojistné události vůbec neřeším a i svoje BMW vozím v případě potřeby do Renocaru, cena opravy je sice pak 2x dražší, než je její reálná výše, ale pojišťovna to platí a trapně nelicituje…“

A pak se divte, proč každoročně roste cena pojištění, když pojišťovny pracují takovýmto způsobem.

Poučení?

Máte-li pocit, že se vám děje něco podobného, ozvěte se.
A pojďme pak třeba společně „do nich“, bude-li to možné.
Nenechme si to už líbit, pojištovny spoléhají na to, že většina z klientů zaskřípe zuby a nakonec nad tím mávne rukou…

A jak to nakonec dopadlo se mnou?

Navštívil jsem známého v autoservisu, nechal jsem tam týden auto, škodu opravili s použitím originálních dílů, vyřídili to s pojišťovnou, cifra za opravu byla kolem 27 tisíc.
Pojišťovna uhradila v součtu 19 tisíc přímo servisu(20 minus 1000 spoluúčast), já jsem doplatil servisu asi „osmičku“ a bylo to v klidu a bez nervů…